ioutdoor |
||||||
|
||||||
Každý lezec z Příbrami či Berouna už někdy navštívil známé a horolezci obléhané oblasti, jakými jsou Roviště či Srbsko.
Počet komentářů: 0
Proč se však držet davů a nevydat se do přírody objevovat nové skály? Možná budete hledat, bloudit, prodírat se křovím, rozhodně to ale stojí za to. Přinášíme přehled čtyř méně známých, avšak krásných skal.
Řež
Ačkoli vlak z pražského Masarykova nádraží jezdí do Řeže každých třicet minut, málokterý pražský lezec tuto oblast na břehu Vltavy navštívil. Jedná se především o tradicionalistické lezení za použití naprostého minima stálého jištění. Pokud už na nějaké narazíte, bude to stará rezavá skoba a příliš mnoho jistoty nedodá. Na vrcholu hlavního masivu se nacházejí pouze dvě jisticí stanoviště na dojištění druholezce a rozhodně se vyplatí přesně znát jejich polohu.
Padesátimetrové lano v některých cestách nemusí stačit. Stejně jako jinde v blízkém okolí Prahy (Černolice, Únětice aj.), i v Řeži se leze na poněkud hladkém buližníku. Na rozdíl od většiny lezeckých oblastí, kde se provozuje téměř výlučně volné lezení, v Řeži naleznete i řadu cest, ve kterých je nezbytné použití žebříčků a jiných technických pomůcek. Pokud se nevyhnete stoupnutí na skobu a přitáhnutí za expresku, nebude to žádná ostuda. Staré horolezecké přísloví „Lepší živý srab než mrtvý hrdina" v Řeži platí dvojnásob.
Co se týká historie, první cesty byly vylezeny v první polovině šedesátých let (Tuňáci, Vzpomínka na Rozsutec, Šípková Růženka a další). Další vlna spojená zejména se jmény Jiřího Pechouše a Ivana Rigela nastala v sedmdesátých letech, kdy zde byly slezeny nejtěžší cesty, často technického rázu.
|
ŘEŽ
PRŮVODCE Výčet převážné většiny výstupů na III. a IV. masiv je na webu cz-skalky.sweb.cz, kreslená topa bez popisu cest na marek.drapal.org. DOPRAVA Nejjednodušší a nejpohodlnější je vlak, který z Masarykova nádraží odjíždí každou půlhodinu. Jízda do zastávky Řež trvá dvacet minut, z ní stačí popojít po proudu řeky jen několik set metrů. MATERIÁL Nezbytné je použití přilby, a to pro jistotu už před přístupem pod stěnu. Samozřejmostí je sada friendů a vklíněnců, bez kterých se v této oblasti jednoduše nedá fungovat. |
Nedaleko soutoku Vltavy a Sázavy ční skalní věž - Pikovická jehla, pojmenovaná podle blízké obce Pikovice. Na náhorní stěně vede jednoduchý výstup obtížnosti II, který lze bez problémů zvládnout jen tak v teniskách, až k vrcholovému kříži, u kterého je vybodované jisticí stanoviště. Výhledy z vrcholu jehly jsou nádherné, jak na západní stranu směrem k soutoku, tak na stranu východní do malebného kaňonu Sázavy, který je doslova posetý chatami. Z vrcholu můžete odjistit s horním jištěním jak náhorní stěnu, tak i tu východní s krásným výstupem Plíživé tango V+. Nejdelší, takřka padesátimetrové výstupy, vedou v údolní stěně a je možné rozdělit je do dvou částí, v polovině stěny při pravé hraně z pohledu výstupce je totiž štand s dvěma borháky. Leze se, tak jako jinde v okolí Prahy, na typickém oklouzaném buližníku.
|
PIKOVICKÁ JEHLA
PRŮVODCE Nejjednodušší je přijít pod skálu a zorientovat se pomocí tabule se zakreslenými výstupy, která se nachází pod údolní stěnou. Kdo by se chtěl dopředu lépe připravit, ačkoli není třeba, může navštívit web Českého horolezeckého svazu skaly.horosvaz.cz, kde jsou výstupy popsané. DOPRAVA Velice vhodný a zábavný přístup pod skálu vede po vodě. V Týnci nad Sázavou (www.bisport.cz, www.sazavatour.cz) je možné si půjčit kanoi či raft, lezecký materiál naložit do sudu a hurá po vodě až k jehle, která se tyčí přímo vedle řeky na pravém břehu. Pravidelné vlakové spojení na lince Praha-Čerčany funguje v přibližně dvouhodinovém intervalu, vystupuje se na zastávce Petrov u Prahy. Ke stěně dojdete přibližně za dvacet minut, vydáte-li se proti proudu řeky. |
