ioutdoor |
||||||
|
||||||
Další lokalitou, kterou si vybrala známá bikerská parta Simpleride pro výlet s příběhem, se stala jihovýchodní část autonomní oblasti Navarra ve Španělsku. V mapách ji naleznete pod názvem přírodní rezervace Las Bardenas Reales. Půda je složená z jílu, křídy a pískovce a působením větru vytváří neskutečné skalní útvary a kaňony. Takový malý Utah v evropském podání.
Počet komentářů: 0
Americký desetiválcový Ford má za sebou cestu dlouhou přibližně dva tisíce kilometrů. Přes Německo, Švýcarsko, Francii až do země koridy uběhla cesta hladce a my po dvacetihodinovém mávnutí proutku stojíme před úžasnými skalními masivy, které zalévají poslední zbytky slunce. Okamžitě vybalujeme kolo i materiál na focení a natáčení. Musíme prozkoumat okolí a naplánovat zítřejší den – bude se tvořit.
Od roku 1951 je část oblasti zabrána armádou, která tu zřídila leteckou střelnici. Proto v celém prostoru platí určitá pravidla omezující pohyb návštěvníků. Je zakázáno kempování, pohyb pěších návštěvníků je omezen na pěší stezky, bikeři se zase musí držet stezek určených pro cyklisty a autem smíte jen na vyhrazené parkoviště. Všechen tento pobyt je soustředěn na časové rozmezí od osmé hodiny ranní téměř do západu slunce. Nám se tato omezení podařilo nevědomky porušit – jak nám bylo později vysvětleno hlídkou místní policie. Musím však říct, že jejich přístup byl velice vstřícný.
Nikdy bych nevěřil, že taková krajina může v Evropě být. Ideální místo pro biking. Jsme u masivu nazývaného Cabezo de las Cortinillas, kterému vévoNikdy bych nevěřil, že taková krajina může v Evropě být. Ideální místo pro biking. Jsme u masivu nazývaného Cabezo de las Cortinillas, kterému vévodí na jedné z mnoha přírodních plošin bývalá pozorovatelna vojenského prostoru. Je rozhodnuto – velice fotogenické rozpadlé schody vedoucí k pozorovatelně jsou přímo stvořené pro enduro trail. Po menší hádce a několikerém přepočítání jsme dospěli k závěru, že schodů je 219, což je při pátém výstupu znát. Místo nás tak uchvátilo, že jsme se rozhodli přenocovat. Ale z dálky se k nám blíží oblačnost, takže posouváme auto o pár metrů vedle, k místní chatrči s verandou. Není lepší usínání, než s výhledy na masiv Cabezo de las Cortinillas s hvězdnou oblohu bez mráčků.
Vlastně je usínání poněkud narušeno, když začnu řezat motorovkou dřevo. Není se čemu divit, jsem kluk z Krušných hor a jak je možnost nařezat nějaké to polínko do kamen, jdu na věc. Jeden z členů výpravy Lukáš tuto vlastnost zdá se moc neoceňuje, ale za použití uklidňujících preparátů usíná také.
Pod hvězdami se spí luxusně a řezání mi jde pěkně od ruky, když tu nás po ránu budí příjezd staříka, kterému patří chatrč, v níž nocujeme. Čekáme nepříjemnost ve španělském podání a ono nic. Tři minuty od toho, co jsme rozlepili oči, do nás stařík nalévá anýzovku a ukazuje kalendář s holkami, co ukazují vše. Ranní hygiena hotova. Začíná se nám tento kraj opravdu zamlouvat – se staříkem prohodíme ještě pár slov rukama, dostane od nás pivo a posouváme se o pár metrů vedle, kde rozkládáme hlavní tábor. Míla (fotograf, který opravuje na Mostecku velké stroje pro těžbu uhlí), si zase někde v křoví tvoří to svoje umění, když tu volá: „Máme návštěvu. Policie!“ No tak to je pěkně v háji. Jsou dost nekompromisní v tom, že tu jsme, a vytahují na nás mraky zákonů, které jsme porušili. Mně se rozpadá dnešní plán na natáčení enduro trailu a začínám propadat panice.
Pokud chceme natáčet, fotit a jezdit na kole, musíme mít povolení místních úřadů, jinak to prý nejde. Nakonec do hry vstupuje Gaspi (jezdec Richard Gasperotti). Kdo ho zná, ví, že tenhle človíček si získá opravdu každého – příslušníci policie jihnou při fotkách a videích bikování a nehod, co Gaspi kdy zažil. Už se Slovani a horká španělská krev druží, pivo v policejním kufru je základem dobré nálady. Policisté odjíždějí, my držíme v ruce lejstro o kontrole a do toho Lukáš říká: „Tak budete muset máknout, ať zmizíme co nejrychleji.“
Text a foto: Simpleride
