Obrovská vlhkost, tropické teplo, brodění řek, bahno, křik papoušků a vřešťanů. Hustý tropický porost na kostarickém poloostrově Osa je nejlepším zachovaným dešťovým pralesem ve Střední Americe. Díky bohaté flóře a fauně přírodovědci přirovnávají národní park Corcovado k džungli v povodí Amazonky. Jeho rozloha je však podstatně menší, přechod kostarickým pralesem zabere tři dny.
Počet komentářů: 0
Návštěva národního parku Corcovado si vyžaduje dobré naplánování. O začátku expedice se dočtete v první části.
Samotný pochod rozdělujeme do třech dní, přičemž každý úsek je v něčem jiný. První den nás čeká téměř dvacetikilometrové putování pobřežím, které z větší části tvoří jemný tmavý písek. Druhá etapa je nejnáročnější, budeme procházet hustým tropickým pralesem a na závěr naše trasa povede podél řeky Río Rincón.
Hned po pár stovkách metrů přicházíme k prvnímu rozvodněnému potoku a naivně si sundáváme boty. Po třetím přechodu říčkou nás vyzouvání omrzí, po obědě už brodění téměř nevnímáme. Prostředí je však úchvatné, zleva hučí vlny Tichého oceánu a po pravé ruce máme hustý dešťový les. Kokosové palmy dávají okolní krajině charakter ráje, divoká příroda je hojně zastoupená především v korunách vysokých stromů – běhají v nich skupiny malp kapucínských, srst těchto nezbedných opic skutečně připomíná ošacení mnichů. Představujeme si, jak se museli cítit mořeplavci, kteří před staletími dosáhli pobřeží Nového světa a před sebou měli tajemnou a neprůchodnou džungli.
Chůze po pláži se po čase stává namáhavou, jemný tmavý písek není ideálním terénem pro dlouhý pochod. Navíc je zapotřebí důsledně dodržovat časy přílivu a odlivu, které jsme získali ve správě parku. Některé úseky jsou totiž za přílivu zaplavené a kvůli kolmým skalám či hlubokému lesu je není možné nijak obejít. Na pustém pobřeží nás doprovázejí milí zástupci kostarické fauny – nosálové koati s velkým proužkovaným ocasem. Vyhledávají tu raky poustevníky, kteří na pobřeží žijí v tisících.
|
POPLATKY V NP CORCOVADO
|
Text a foto: Juraj Červenka