ioutdoor |
||||||
|
||||||
Janek Bednařík je mezinárodním horským vůdcem s licencí UIAGM, která je nejvyšším vzděláním k provázení lidí po horách. Jak se dostal z rodné Moravy až do nejvyšších světových pohoří?
Počet komentářů: 0
Druhý díl článku o příběhu Janka Bednaříka. Přečtěte si i první část.
Nejtěžší na celé škole horských vůdců bylo asi přijímací řízení. To se skládalo celkem ze dvou částí. První část tvořil odevzdaný seznam vylezených túr, podle kterých se posuzovalo, jestli má uchazeč dostatek zkušeností. Druhou částí byla praktická zkouška. Během tří dnů musel člověk projít testem z lezení na skále, v ledu, na ledovci a zvětralé skále. K tomu byla lyžařská prověrka ve volném terénu na ledovci. Když to shrnu, tak záludnost je v univerzálnosti, protože dobrý lezec nemusí umět lyžovat freeride, a excelentní lyžař zase nemusí být dobrý horolezec. Na přijímačky přijelo hodně zkušených horalů a průvodců, ale vybrali nás jenom šest. To byl na celé věci asi nejsmutnější okamžik, protože dobří byli všichni.
A pak to začalo. Stefan Schild nám na prvním kurzu lyžování oznámil, že nikdo z nás lyžovat ve skutečnosti neumí, a následovala dřina. Všechno znova, od pluhu po paralelní oblouk. Někdy nám nohy k sobě přivázal, jindy jsme mezi koleny vozili nafukovací balon. Na sjezdovce, v boulích, v krustě i prašanu. Večer se vše rozebíralo na videu a hodnotilo. Ráno znova, celý týden. Po dvou dnech jsem se budil s pocitem, že mi někdo přišil pyžamo k posteli, nemohl jsem vstát. V létě na ledovci, v zimě v lyžařských střediscích. Rakouská škola horských vůdců klade na lyžování velký důraz. Ale dalo nám to hodně.
V jiných fázích kurzů už nás nikdo lézt na skále nebo po horách neučil. Učili nás to umět předávat, a především bezpečně vodit lidi v horách. Součástí jednotlivých kurzů byla také první pomoc a záchrana ve všech možných situacích. Dále psychologie a chování lidí v extrémních situacích, meteorologie, laviny a další vědomosti a dovednosti, nutné pro naši profesi. Jako vždycky, když se něco takového děje, vznikne fajn banda a užili jsme si dost srandy. Nejkrásnější vzpomínky mám asi na kurz lezení na písku, který nám rakouští lektoři naordinovali jako české specifi kum. Rád vzpomínám taky na skialpinistické kurzy, protože jsem díky tomu poznal velký kus hor, tak, jak to mám nejradši – pěšky, na lyžích! Po dvou letech přišla aspirantská zkouška a následoval rok, kdy mohl aspirant vodit, ale pouze pod dohledem jiného vůdce. „Maturitní zkouškou“ v tomto směru byl skialpinistický přechod Haute Route z Chamonix do Zermattu.
Přišel červenec roku 2006 a dva týdny závěrečných zkoušek v Chamonix. No, a stal se ze mne horský vůdce. Společně s tím jsem opustil perspektivní, dobře placenou práci manažera, a vyměnil ji za život na horách s otazníkem, protože nikdo nevěděl, jak se českým horským vůdcům povede. S odstupem času nehodnotím školu horských vůdců jako „univerzitu“, ale spíš jako rekvalifi kační kurz pro horolezce, kteří už o horách vědí své.
Jednou z věcí, které se mi po letech na práci horského vůdce stále líbí, je něco jako stavovská čest, vinoucí se napříč svérázem většiny vůdců. Není to dáno každému, a není to pravidlem. Většinou jsem se však mezi vůdci setkal s příjemným pocitem sounáležitosti, že jsme na jedné lodi, plovoucí mimo hranice jazyků a národností. Věřím, že to pramení z ryzí podstaty hor a lidí, kteří v nich žijí…
|
Janek Bednařík
_____________________________________________________________________________________________________
UIAGM Titul Horský vůdce UIAGM (Mezinárodní federace horských vůdců) je nejvyšším mezinárodně uznávaným vzděláním pro provázení lidí v horách. Federace má 25 členských států, mezi které patří i Česká republika. Vůdce s licencí UIAGM je zárukou profesionality, zkušeností, které získal při pobytu v horách, a odbornosti. |
Text a foto: Janek Bednařík
