ioutdoor |
||||||
|
||||||
Fotografie jsou občas to jediné, co nám připomene naše zážitky z cest. Jak je udělat co nejhezčí? Tady je několik praktických rad.
Počet komentářů: 0
Třetí svět je velice barevný a fotogenický. Nevzít si na cesty foťák by proto byla velká škoda. Přečtěte si i první část článku.
Nejhezčí snímky pořídíte ráno a večer, kdy je díky šikmému světlu všechno mnohem plastičtější. Často se vyplatí si kvůli dobré fotce přivstat a vyrazit do ulic za svítání. Slunce se vždy snažte mít v zádech nebo na boku, protože fotky v protisvětle skoro nikdy nevyjdou. Přes poledne, kdy je slunce vysoko, skoro nemá smysl fotografovat. Snímky totiž nebudou mít patřičnou atmosféru. V té době je navíc velký kontrast mezi světlem a stínem, s nímž si někdy expozimetry lacinějších přístrojů nedokážou poradit. Výsledkem bývají příliš tmavé, nebo naopak přesvětlené plochy (největší nebezpečí hrozí při focení na sněhu). Na dosvícení objektů, focení v prudkém slunci nebo v protisvětle, použijte blesk, jinak budou tmavé. To se týká třeba i lidí focených během dne. Při focení v místnostech je lepší neblýskat přímo, ale odrazem o strop, pokud to ovšem váš externí blesk umožňuje. Chrámy a další stavby nefoťte širokoúhlým objektivem, který bortí perspektivu, ale teleobjektivem z dálky. Nutno ovšem dodat, že každé pravidlo má svoji výjimku, kterou naopak můžete tvůrčím způsobem využít...
Přestože se většinou domorodci fotí velice rádi, v některých turistických oblastech po vás za to budou chtít bakšiš. Řešením je fotit lidi z dálky teleobjektivem, aby o tom nevěděli. Jinak je jenom na vás, jestli jim zaplatíte, nebo ne. Kromě pokřikování a tahání za rukáv vám většinou žádné nebezpečí nehrozí. Za focení byste neměli dávat peníze dětem, které se tak učí žebrat.
Pokud k tomu předem nedostanete výslovný souhlas, neměli byste fotit zahalené muslimské ženy, spalování mrtvých a nic, co může mít strategický či vojenský význam. Pozor, v některých zemích jsou to třeba i přehrady, letiště, mosty, metro či nádraží! Také v některých chrámech se nesmí fotit. Pokud jste na pochybách, zeptejte se. Osobně jsem byl kvůli focení zadržen na tak nepředvídatelných místech, jako je třeba íránské autobusové nádraží nebo pákistánský bazar. V takové situaci je nejlepší strategií udělat ze sebe blbého turistu, omluvit se z neznalosti předpisů, pochválit policistům pohostinnost jejich země a „špionážní“ fotky před nimi s úsměvem vymazat.
|
FOŤTE HLAVOU Zlaté pravidlo zní: každou fotku si předem pečlivě rozmyslete, jako kdybyste chtěli namalovat obraz. Proč vlastně tu fotku děláte? Co konkrétně na ní bude zajímavého, hezkého, výjimečného? Co na ní naopak přebývá a kazí ji? Neroste třeba tomu něžnému indickému dítěti z hlavy sloup elektrického vedení? Jakou má snímek kompozici? Nepomůže, pokud k fotografovanému námětu popojdete blíž, nebo od něj naopak podstoupíte? Nedostanete do objektivu zajímavější kompozici, když si lehnete na zem nebo vylezete na strom či na střechu? Nebude lepší, když pár vteřin počkáte, až ze záběru chrámu vyjede auto nebo až se ten chlápek na fotce přestane vyděšeně šklebit? Ze kterého směru jde světlo? Nemá smysl popojít vlevo nebo vpravo, aby vám slunce v protisvětle nepálilo přímo do objektivu a snímek byl plastičtější? Stručně řečeno: foťte hlavou, ne prstem. |
.jpg)
