ioutdoor |
||||||
|
||||||
Korsika je nazývána zeleným smaragdem Středomoří. Její divoké a drsné Korsické Alpy jsou ve světě pojmem, hlavně pro svou legendární hřebenovou túru GR 20. I když na této dvoutýdenní trase leží bezpočet krásných míst, jedním z těch nejúžasnějších je úsek mezi vrcholem Punta di a Cappella, hřebenem Usciolu, skalní jehlou Monte Formicula a náhorní plošinou Coscione.
Počet komentářů: 0
Většina cestovatelů se na trasu neuvěřitelně tvrdé hřebenovky vydává ze severu, já to vzal od jihu. Ještě před vstupem do kuloáru Coscione je však nutné zdolat nejvyšší horu jižní Korsiky Monte Incudine (2134 m n. m.). Na ní se našinec dostane z Coll de Bavella, skalní perly ostrova a dalšího překrásného místa na trase GR 20.
Po překonání Monte Incudine pak stezka naopak pozvolna klesá po značeném úseku vedenému úbočím masivu. To sice umožňuje radovat se z perfektních výhledů široko daleko, na druhou stranu původní stezka, která odtud klesala přes plošinu Aire de Bivouac přímo do nitra přenádherného smíšeného horského lesa přímořských borovin, kapradin a takřka „keltských“ buků, zavedla poutníka přímo k prameni osvěžující vody.
To si teď ale musí putující našinec odpustit a s jazykem na vestě šlapat pod palčivými paprsky jižního slunce vysokohorskou prérií. Stezka je navíc místy mizerně značená a problémy s orientací pokračují i po dosažení dna obrovské kotliny Coscione s říčkou Furcinschesu. Pak cesta začne zase stoupat a vnoří se do lesa plného takřka mysticky vypadajících buků a obrovských žulových balvanů. Na malých pasekách mezi stromy se tiše pasou polodivocí koně, ale člověka tady potkat je malý zázrak. Dojem opuštěnosti je úplný.
Bohužel je velmi obtížné nalézt také vodu. Poslední pramen se nachází až přímo pod oslnivě bílými skalami hřebene Usciolu, který se jako upozornění na to, co nás čeká, tyčí na pozadí bukového lesa.
Mám před sebou více jak 90minutový postup po skalním hřebeni, na kterém stezka obcházející nebo přímo traverzující skalní jehly létá stále nahoru a dolů jako na horské dráze. Schovat se před sluncem nikam nelze.
Ovšem výhledy do zeleného údolí, rozprostírajícího se místy doslova pod mýma nohama, a na masiv Monte Incudine v záři zapadajícího slunce doslova berou dech (i kdyby nebylo těžkého batohu a strmého stoupání). Je skvělé se pořádně rozhlédnout a vychutnat si ten ráj kolem sebe. Zvláště za deště a mlhy je však terén nejen místy velmi kluzký, ale také zrádný, protože lze snadno ztratit orientaci. Nejhorší úsek je plný velkých skalních desek a najdete ho až těsně před vrcholovou chatkou d ´Usciolu ve výšce 1750 metrů, kde už toho má člověk opravdu plné trenky. Naštěstí výhledy z kuloáru nad ní mu pak všechnu námahu bohatě vynahradí.
Hned ráno se pak začíná dalším strmým výstupem, končícím až na nejvyšším bodě dnešní trasy, kterým je skalní jehla hory Formicula (1981 m n.m.). Terén už ale není tak exponovaný jako včera, takže je možné pokračovat ve vychutnávání překrásných výhledů, dnes nejen směrem na jih k Monte Incudine, ale i na sever, kde se na horizontu tyčí hradba nejvyšších hor celého ostrova, včetně krále Korsiky, Monte Cinto (2706 m), a „korsického Matternhornu“, 2525 metrů vysoké hory Paglio Orba.
Odtud začíná strmý výstup, končící o 90 minut později v hlubokém, skalami sevřeném průsmyku Bocca di Lapparu, skoro půl kilometru pod námi. V průsmyku, chráněném před větry krásným smíšeným horským lesem, je i pramen vody a křižovatka hřebenovky GR 20 a další významné stezky Mare a Mare Centre. Ztráta výšky ovšem hodně bolí, když od průsmyku musí poutník začít stoupat – a to místy dost strmě – nejdříve přes holé, slunci vystavené pláně a pak kolem skalních cirků pod horou Punta di a Cappella (2042 m). Hned za ní pak začíná další technicky náročný úsek s traverzy přes skalní terasy, aby pak poutník v závěru tohoto možná nejnáročnějšího dne celé GR 20 zakončil svou pouť snadným sestupem přes travnaté pláně připomínající prérie, až k potůčku a refugii di Prati ve výšce 1820 metrů. Ze skalních bloků v jejím těsném sousedství je pak možné vychutnat si za svítání neuvěřitelný pohled na slunce, které se vynořuje přímo z moře, vzdáleného odtud více jak 50 kilometrů…
Text a foto: Petr Blahuš
