ioutdoor |
||||||
|
||||||
Okem horolezce není Gerlachovský štít nijak zvlášť zajímavý. Celý masiv je velmi rozeklaný a zvětralý. Ani technicky není nijak obtížný, na vrchol vede hned několik relativně málo lehkých cest. Přesto vzbuzuje zájem.
Počet komentářů: 0
Janek Bednařík a jeho vyprávění o výpravě na slovenský Gerlachovský štít. Přečtěte si i první díl.
Po škole horských vůdců jsem si myslel, že mi stejně asi nikdo do lana nespadne, protože se tato technika používá v relativně lehkém terénu. Pak přišla první túra a hned dva pády, kdy mi člověk na mokré skále uklouzl v místech, kde bychom se všichni zabili, kdybych včas nezasáhl. Od té doby se mi to stalo mnohokrát a určitě ještě stane. Je zajímavé, že lidé na začátku lanu, které vůdce drží „jen tak v ruce", nevěří a vždycky se ptají, co by se stalo, kdyby zrovna třeba teď ztratili rovnováhu? „ No nic by se nestalo, chytil bych vás, proto mě tu máte!" odpovím vždycky stejně.
I přestože výstupovou cestu na Gerlachovský štít dobře znám, stalo se mi, že jsem se na hřebeni vydal omylem po falešné stezce a netrefil to správné sedlo. Lidé tak díky mně neplánovaně prošli trochu větším dobrodružstvím, než měli. Nešlo o nic vážného, ani klientům to nevadilo. Ale neunikl jsem pozornosti ostatních vůdců. Na vrcholu je jediné místo, kde se všichni na chvíli odvazují z bezpečí společného lana, aby si mohli vychutnat vrcholové výhledy a vyfotit se u železného kříže na důkaz, že tu opravdu byli. Vůdci si většinou sednou na skalní polici za balvanem kousek níž pod vrcholem. Prohodí pár slov, něco zakousnou a často i smotnou společné cigáro. Jako obvykle, i tentokrát jsem lidi odvázal, vyfotil a zamířil na polici do závětří. Bylo tu několik vůdců, kteří po sobě koukali a přiložili pár sarkastických poznámek na můj účet. Usmál jsem se a mlčky přisedl k tomu nejstaršímu, který jediný nic neříkal a mlčel. Podal mi cigáro, zakousl kus chleba a pak nahlas povídá: „Nic si z toho nedělej, každý z nás tu bloudil víckrát, než by ti přiznal! Já taky. Kdo myslíš, že vyšlapal všechny ty falešné stezky a chodníčky!" A bylo ticho, nikdo už se nesmál.
|
Gerlach
Jak se měnil název
Zdroj: wikipedie.cz
|
Mlčky jsem potáhl z cigára a podal mu placatku s becherem, který nosím často s sebou. Dal si hlt a mlasknul, jako že se mu lepí jazyk na patro, a vzal si zpátky svoji cigaretu. Nikdo už nic neřekl a brzo se jeden po druhém zase začali vytrácet, aby udělali místo dalším vůdcům, kteří postupně přicházeli. Chvíli jsem ještě poseděl a brouzdal okem přes široce rozpažený obzor. Bylo mi fajn. Věděl jsem, že mě konečně místní vůdci přijali mezi sebe.
Od té doby jsem byl na vrcholu bezpočetněkrát. A to doslova, protože jsem možná jediný, kdo si o tom statistiku nevede. Dávno jsem si taky pořídil GPS a všechny nové výstupy si ukládám, abych později při špatné viditelnosti či slábnoucí paměti nebloudil. I když... tomu se nikdo, čas od času, stejně nevyhne, jsme jen lidi, ne?!
Chodit stejnou cestou nahoru a dolů několik dní, měsíců a roků po sobě může ztrpknout. Mám dar, že mi to nevadí, a troufám si říci, že to mám možná i naopak. Každý výstup mi zatím přišel zajímavý a jiný. Když jsem se vracel z třítýdenního vandru kolem Manaslu v Himálaji, seděl jsem ve vlaku z Prahy do Brna. Těšil jsem se po velkém harcování zase domů. Přes velkou cestovní únavu jsem cítil svrbivé pokušení z vlaku nevystoupit a pokračovat dál do Tater. Prostě jen tak přijet, vyšlápnout si normálku na Gerlach, chvíli pobýt a pak teprve jít dolů, domů...
|
Janek Bednařík
Titul Horský vůdce UIAGM (Mezinárodní federace horských vůdců) je nejvyšším mezinárodně uznávaným vzděláním pro provázení lidí v horách. Federace má 25 členských států, mezi které patří i Česká republika. Vůdce s licencí UIAGM je zárukou profesionality, odbornosti a zkušeností, které získal při pobytu v horách. |
