ioutdoor |
||||||
|
||||||
Terasovitá rýžoviště můžete obdivovat na mnoha místech Asie. Proslulé jsou terasy kmene Ifugao ve fi lipínském Banaue, terasy Hmongů v Sapa v severním Vietnamu, terasy na indonéském ostrově Bali či terasy ve vesničkách pod nepálskou Annapúrnou. Za nejkrásnějšími ale musíte do jižní Číny.
Počet komentářů: 0
Nejvíc rýžových teras se rozkládá v provincii Kuang-si (Guang-xi). Asi nejrozlehlejší zemědělské stavby tohoto typu najdete u vesnice Pingan poblíž městečka Longsheng, které leží asi osmdesát kilometrů severně od známého města Kuej-lin (Guilin). Říká se jim Dračí páteř a často bývají označovány za jeden z divů Číny.
Autobus z Longshengu nás asi po hodině jízdy vysazuje v údolí řeky u vesnice Huangluo. Terasy, které pokrývají plochu několika desítek čtverečních kilometrů, nejsou při pohledu zdola od silnice příliš vidět. Vynikají až postupně při přibližně hodinovém stoupání do Pinganu.
Rýžová políčka kopírují terén všude kolem nás. Jejich vodorovné linie táhnoucí se od obzoru k obzoru ladně obtáčejí horské hřebeny. Připomínají nestvůrně zvětšenou vrstevnicovou mapu, kterou nějaký obr přenesl přímo do krajiny. Okolní svahy mají velký sklon, takže terasy nejsou širší než několik metrů. Některé jsou tak úzké, že se na ně nevejde ani buvolí potah. Domorodci je proto místo orby často musejí pracně okopávat motykou.
Každé jen trochu vhodné místečko tu bylo přeměněno v pole. Terén je využitý skutečně na doraz – pro nic jiného než pro rýži už nezbývá místo. V Evropě by se nejspíš mluvilo o ekologické katastrofě způsobené hamižnými zemědělci nebo o ničivém civilizačním zásahu do krajinného rázu. Jenže Dračí páteř je mnohem spíš úžasnou kombinací lidského důmyslu a citu pro přírodní krásu. Působí výtvarným dojmem a vyzařuje z ní jakási taoistická uměřenost a harmonie.
Tohle místo je navíc po celý rok nesmírně fotogenické. Pokud sem přijedete v létě, spatříte spojitý interval odstínů postupně dozrávající rýže – od světlounce trávově zelené až po tmavě tyrkysovou s jemným nádechem do modra. Na webu ale můžete najít i snímky podzimní zlatožluté mozaiky sklizených políček, zimní bělostné plochy či asi nejúchvatnější jarní scenérie. Zhruba od dubna jsou totiž terasy zaplaveny vodou a v lesknoucích se střepinách tisíců zrcadel se odráží modré nebe. Bahnem se pomalu krok za krokem pohybují řady domorodců v typických slaměných kloboucích, kteří do něj zapichují předpěstované rostlinky rýže. Voda z terasy zmizí teprve, když stébla trochu vyrostou.
Text a foto: Ivan Brezina
