ioutdoor |
||||||
|
||||||
Nejvíc rýžových teras se rozkládá v provincii Kuang-si (Guang-xi). Asi nejrozlehlejší zemědělské stavby tohoto typu najdete u vesnice Pingan poblíž městečka Longsheng, které leží asi osmdesát kilometrů severně od známého města Kuej-lin (Guilin). Říká se jim Dračí páteř a často bývají označovány za jeden z divů Číny.
Počet komentářů: 0
Druhá část článku o výpravě na čínská terasová rýžoviště. Přečtěte si i první část.
Dračí páteř vybudovala národnostní menšina Mienů, známá i pod názvem Yao. Při procházce po terasách člověka samozřejmě napadne, proč tak složité dílo vůbec vzniklo. Chanové (etničtí Číňané) v minulosti Mieny vytlačovali z úrodných říčních údolí vysoko do hor. Obdělavatelná půda tu chyběla a Mienové proto museli vyvinout techniku, která jim umožnila přežít. Neměli jinou volbu než stát se mistry ve výstavbě teras. Strmé svahy doslova vyrvali přírodě a proměnili je v zemědělskou krajinu. Sazenice rýže na začátku růstu vyžadují zaplavení vodou, takže pole musejí být dokonale rovná. V místech se skloněným terénem by se rýže jinak než na terasách vůbec nedala pěstovat. A zatímco dole v údolích bývají až tři sklizně do roka, tady se Mienové musejí spokojit jen s jednou.
Nikdo přesně neví, jak jsou vlastně terasy staré. Některé prameny udávají až osm set let. Podle jiných zdrojů začaly terasy vznikat až za dynastie Juan (1271–1368), přesněji řečeno asi před šesti sty padesáti lety. Jedna generace za druhou pak v průběhu asi tří set let dílo dále rozšiřovala. Konec výstavby teras prý spadá do počátků dynastie Čching (1644–1911).
I na těch nejstrmějších kopcích se terasy zvedají od říčního údolí až skoro na vrcholy. Moje hodinky naměřily rozdíl nadmořské výšky 280–1110 metrů, tedy 830 výškových metrů. Terasy připomínají žebříky, schody, šnečí ulity… Záleží jen na vaší fantazii. Číňani je pojmenovali podle mytologických zvířat a nebeských těles. Z jedné vyhlídky tak můžete spatřit Pět tygrů a Devět draků, z další zase Měsíc obklopený Sedmi hvězdami. Celkový název Dračí páteř vznikl snad proto, že terasy vzdáleně připomínají řady obratlů jakéhosi nestvůrného megazvířete.
Na první pohled se může zdát, že terasy byly do svahů vytesány. Je to ale přesně naopak – byly k nim přistavěny. Základem každé terasy je kamenná zídka, z obou stran pečlivě utěsněná jílem. Kapsovitý prostor byl pak vyplněn hlínou, k jejíž dopravě stavitelé chytře využili proud vody. Stejným způsobem jsou dnes terasy zúrodňovány. Na nejvyšším bodě prostě stačí přimíchat kravský hnůj a voda už ho sama roznese po políčkách.
Text a foto: Ivan Brezina
