ioutdoor |
||||||
|
||||||
Nejstarší zajištěnou cestou na nejvyšší vrchol Dolomi. Je už v lidské přirozenosti ukázat si v každé oblasti vždy právě na ten nejvyšší vrchol. A není to špatně. Vydáte-li se k němu po mimořádné cestě, nezapomenutelný zážitek máte téměř jistý.
Počet komentářů: 0
V Dolomitech je to Marmolada a až překvapivě vzdušná ferrata Hans Seyffert Weg. Výhledy z této trasy na centrální část pohoří patří k tomu nejlepšímu, co vám Dolomity nabízejí.
Westgrat na Marmoladu, nejvyšší vrchol Dolomit (3343 m), patří mezi praotce všech zajištěných cest. První via ferratu tu zbudovala již v roce 1903 norimberská sekce Alpenvereinu a pojmenovala ji po jednom z lezců, kteří hřeben poprvé prostoupili o pět let dřív.
Houževnatý materiál
Na hlavní vrchol Marmolady, který se jmenuje Punta Penia, vylezl poprvé na sklonku září roku 1864 Paul Grohmann, jeden ze zakladatelů rakouského Alpenvereinu a snad nejúspěšnější alpský horolezec, co se počtu prvovýstupů týče.
V první čtvrtině 20. století pak dobrodruhy s touhou objevovat krásy hor vystřídali vojáci s rozkazem bránit vlast, neboť tudy procházela frontová linie mezi Rakousko-Uherskem a Itálií. Proto zde také, stejně jako na mnoha jiných místech Dolomit, naleznete do skal vytesané bunkry, zbytky žebříků a rezivějících lan - němých svědků někdejších nešťastných událostí.
I přesto ale Marmolada zůstává atraktivním cílem hlavně pro všechny milovníky vysokohorských výstupů včetně sportovních lezců, kteří v její 800 metrů vysoké jižní stěně podávají smělé výkony. Pomáhá jim při tom zdejší, na Dolomity nezvykle pevný vápenec. Mramor (italsky marmo; odtud získala hora své jméno) ochránil původní bílý vápenec před vlivy moře, takže se nepřeměnil na dolomit jako ve zbytku pohoří.
Na start
Východiskem pro zajištěnou cestu i pro normální výstupovou linii je přehradní jezero Lago di Fedaia. To je výhoda - můžete se tu rozdělit na dvě skupiny a setkat se zase na vrcholu. Ochudit se o krásnou via ferratu by byla pochopitelně škoda, sestup však vede přes ni, takže o nic nepřijdete. Od hladiny Lago di Fedaia stoupá jižním směrem v serpentinách cesta číslo 606, po které dojdete nejprve k rozcestí Col de Bous a následně, asi po dvou hodinách, až k chatě Pian dei Fiacconi (2626 m). Tam už na vás budou netrpělivě čekat ti, kterým se nechtělo šlapat do kopce, a šetřili síly na lanovce, která zde má stanici. Odtud už ale musí po svých všichni. Nejdřív jdete kousek zpátky pod chatu a poté už na západ, ve směru velkých šipek doplněných číslem 606. Traverzem severního svahu obejdete výraznou skalní ostruhu a stočíte své kroky směrem na jih, strmě vzhůru. Kolem ledovcového jezírka stoupáte nejdříve po kamenném poli, později po malém ledovci až do sedla Forcella Marmolada (2896 m), kde via ferrata začíná.
Připomínky prvního světového válečného konfliktu na sebe nenechají dlouho čekat. Už v úvodní strmé pasáži po železných stupačkách prolezete kolem jednoho ze zmiňovaných bunkrů a posléze se dostanete výš na hřeben. Tam se vám odkryjí první výhledy na kopce na jihu. Cesta pokračuje dále v logické linii, je osazena někdy až nadbytečným množstvím kramlí a stupňů a nepředstavuje výrazné technické obtíže. Asi sto metrů pod vrcholem pak ocelové lano končí a následuje sněho-skalnatý svah bez zajištění.
Tlačenice pod vrcholem
Vrchol Marmolada Punta Penia (3343 m) zdobí tradiční kříž a také malá chata. Kromě příjemného občerstvení nabízí i útočiště v případě špatného počasí. Jelikož se jedná o vrchol nejvyšší a poměrně snadno dostupný, nečekejte, že na něm stanete sami. Nával pocítíte zvláště na sestupu. Zamiřte na sever a až překonáte první úsek horního ledovce, začnete sestupovat na jeho dolní část skalnatým žlabem. Ten zajišťuje nové ocelové lano, takže už tu nemusíte slaňovat jako dřív, i tak je ale tento úsek pro některé jedince náročnou překážkou a působí jako přirozené hrdlo. Jedni se snaží bez pádu dostat dolů, opozdilci se naopak ještě tlačí nahoru, a tak nezbývá než zachovat klid a počkat.
Zbytek sestupu už nic nekomplikuje, od chaty Capanna al Ghiacciaio (2700 m) jdete dokonce po pevné zemi. Zpět k jezeru tedy dojdete za asi 3,5 hodiny. Zde si můžete, kromě nákupu obligátních suvenýrů, ještě doplnit zážitek o návštěvu muzea první světové války.
Text a foto: Jakub Cejpek
