ioutdoor |
||||||
|
||||||
Indonésie, to není jen prales, vlny a zase prales. Ačkoli hlavním impulsem k dovolené v zemi tisíců ostrovů bylo surfování na vlnách, kromě života na pláži jsme se také dostali tam, kde to máme nejraději – do hor.
Počet komentářů: 0
Druhý díl článku o surfování na Bali. Přečtěte si i první díl .
Vyjeli jsme v ranních hodinách, dokud ještě nemělo slunce pověstnou rovníkovou sílu. Pod Mount Agung to bylo asi 80 kilometrů. To není moc, řeknete si. Jenže všechno je relativní, osmdesát kilometrů na skútru je něco jiného než stejná vzdálenost absolvovaná v autě. A když k tomu připočítáte návštěvu největšího jezera na ostrově Batur a opičího chrámu, vyjde vám, že jsme na místo dorazili až večer. To však nebyl konec našeho putování. Po příjezdu do vesničky se na nás sesypalo několik místních s tím, že jestli chceme jít další den na vrchol, musíme využít jejich průvodcovských služeb, samozřejmě za nemalé peníze. Následovalo zdlouhavé dohadování, jehož následkem byl náhradní plán.
V jedné noční internetové kavárně jsme zjistili, že na horu vede i jiná cesta - z jihu. Ta však nestoupá až k vrcholu, ale pouze na podvrchol, jenž se nachází těsně pod hranicí 3000 metrů. Nebyla jiná možnost, a proto se tato meta stala naším novým cílem. Noc jsme strávili na matraci ve společnosti jednoho z místních obyvatel. Když jsem se pak nenápadně podíval z okna, tak kluk, který nám tohle spaní dohodil, seděl s kamarády na ulici a popíjel - nahý. Zajímavý zážitek.
Další den jsme vstávali už kolem páté, protože výstupním bodem byl poměrně vzdálený chrám Pura Pasar Agung. Cesta k němu nebyla příliš jednoznačná, ale po chvíli bloudění jsme přeci jen v cíli. Cesta na podvrchol není technicky náročná, protože většinu cesty tvoří přehledná pěšinka. Cestou jsme potkali tlupu opic a zanadávali si nad hromadou odpadků, které byly všude podél cesty. Na předvrcholu nám i v této nadmořské výšce dělaly společnost opice.
Po návratu z úžasného výletu po ostrově bylo v plánu další surfování. Podívali jsme se i na legendární pláže Uluwatu či Padang-Padang. Po čtyřiadvaceti dnech, které byly naplněné surfováním, poznáváním kultury, lidí a přírody, přišel čas zvednout kotvy. Abych pravdu řekl, už jsem se těšil, až bude škaredě. Aby bylo v září tři týdny v kuse hezky, na to není moje psychika zvyklá.
|
Kolik to vlastně všechno stálo?
Outdoor tip
|
Text a foto: Jan Haráč
