Osmidenní horský trek podle norských pravidel.
„Tábořit a chodit lze všude,“ praví hned na úvod návštěvní řád národního parku, rozprostřeného přes nejvyšší skandinávské pohoří Jotunheimen. Méně už potěší, že tato část Norska proslula i zimou a deštěm. Osm slunečných dní na konci loňského června pak představovalo natolik pozoruhodný úkaz, že o nich psaly všechny přední norské deníky.
Hřebenovka Krušných hor dá na kole zabrat
Podle rozšířené teorie je „svah Krušných hor strmý a jejich vršek placatý“; nevěřte tomu: když se sem vydáte na kole, bolestivě poznáte, že ani nahoře to žádná rovina není. Zato výživných stoupání i sjezdů s větrem ve vlasech, stejně jako dalekých vyhlídek, si užijete až až.
Tureckým Tibetem
Sestup do vesnice Imeçik je strmý a zásluhou volně pobíhajících psů velikosti XXL i značně vzrušující. Turisté zde v horách Bey Dağlari asi nejsou právě častými hosty, a tak jsme hned po příchodu středem zvýšené pozornosti. Během chvilky na „náměstí“ stojí několik židlí a po další chvíli už každý usrkává voňavý silný čaj - tradiční pozornost tureckých hostitelů.
Rozruch pod Smrkem
Samá terénní vlna, zatáčka, ale nikde žádná díra ani kořen – a v protisměru taky nikdo. Po prvním českém singltreku – úzké trati pro horská kola – se jede divoce, a přitom bezpečně.
Více článků...
Strana 4 z 9
