Rozruch pod Smrkem

Samá terénní vlna, zatáčka, ale nikde žádná díra ani kořen – a v protisměru taky nikdo. Po prvním českém singltreku – úzké trati pro horská kola – se jede divoce, a přitom bezpečně.

Na MTB terénem, kde vás nezaskočí žádná zrada

Frýdlantský výběžek na severní straně Jizerských hor ještě nedávno zajímal nanejvýš babičky, které sem dostaly poukaz do lázní na léčbu kostí. Klasičtí výletníci, natož cyklisti o toto místo většinou ani nezavadili. To se však na podzim minulého roku změnilo. Zásluhu na tom má Singltrek pod Smrkem – síť nově vybudovaných přírodních stezek pro terénní cyklisty. Stezky vybočují ze všeho, na co jste byli dosud zvyklí. Díky tomu, že se jen proplétají mezi stromy a vystačí si s udusanou hlínou nebo písčitým náspem, působí v lese stejně samozřejmě jako smrky. Hlavně tím se jízda po lesnatém úbočí nejvyšší hory Jizerských hor vymyká. Pojďte si singltrek projet s námi.

Maskovaná námaha

K hoře Smrk jsme vyrazili hned, jakmile z ní slezl sníh. To, že jedete na zvláštní místo, pocítíte  nejpozději za Libercem v hlubokém bukovém lese Oldřichovského sedla; za ním se rázem ocitnete jakoby v jiném světě. Frýdlantský výběžek je zkrátka poněkud zakonzervovaná příhraniční oblast, jejíž svéráz stvrdilo už historické míchání lužickosrbské, německé a české kultury.

Po dvouhodinové cestě z metropole přijíždíme do Lázní Libverda, které jsou spolu s Novým Městem pod Smrkem nástupním místem na stezky. V informačním centru na náměstí si vyzvedáváme letáček s mapkou a s informacemi o singltreku a jsme nažhaveni na jízdu.

Startujeme ale pivem v Obřím sudu – tato výletní restaurace z 30. let minulého století si nás získala tím, že svému názvu nezůstala nic dlužna a skutečně je uhnízděná v obrovském dřevěném sudu. Tím ale mé rozšiřování obzorů nekončí. Nezvykle působí i doporučený směr jízdy po stezce, který hlásá tabule na jejím začátku. Šlapeme do pedálů, přehlížíme frýdlantský zámek a záhy se napojujeme na singltrek. Vrstevnicová stezka se proplétá mezi stromy, houpe se nahoru a dolů. I když mírně stoupáme, člověk to ani nevnímá – radost z ovládání kola námahu nenápadně ale spolehlivě potlačuje. Stezka se dál vine lesem. Napřed bučinami, později přítmím nízkých smrků. Okolní příroda nám často velí zastavit a alespoň chvíli vstřebávat její poklidnou rozmanitost.

Před námi jsou dvě dlouhé klesající sekce vedoucí nad Nové Město pod Smrkem. Lehce zabíráme do pedálů a představení začíná. Surfujeme po uzoučké stezce, necháváme se jí unášet, jako bychom byli její součástí. Zážitek, který v jinde v Česku nenajdete, je zbytečné popisovat, ta radost se musí vyzkoušet na vlastní kůži.

„Spálená hospoda“ je druhé nástupní místo. Zrychleně vydýcháváme famózní zážitek a nadšeně rekapitulujeme endorfinovou infuzi. Mezitím přijíždí biker ve středních letech s malým synem, který, což je co říct, září ještě víc než my. Jsou místní, a tak nám ukazují směr k pár set metrů vzdálenému léčivému minerálnímu pramenu. Po krátké výměně zážitků se ukazuje, že biker je vlastně starosta Libverdy, který vyrazil na jednu z pravidelných vyjížděk.

Blaženost místo kilometrů

Další úsek singltreku probíhá na hraně lesa a luk nad Novým Městem. Městu dominuje vysoký komín zavřené textilní fabriky připomínající bývalou prosperitu a bohatství regionu. Stezka nás přivedla na asfaltovou lesní cestu, po níž znovu nabíráme výšku. Stoupání vede kolem míst s bohatou historií – Streitova obrázku a Červeného buku. Ještě chvíli po asfaltu a začíná další klesající úsek stezky. Spokojeně sjíždíme až k turistické chatě Hubertka posazené mezi vzrostlé buky.

Před námi je poslední tříkilometrový sjezd. Už dobře víme, že na singltreku se jezdí úplně jinak, než jsme zvyklí z jiných výletů – žádné zběsilé šlapání, stačí se jen postavit do pedálů a hrát si se stezkou, kolem a gravitací. Singltrek nás vyvádí z hlubokého lesa nad pastviny údolí Libverdy, které v zapadajícím slunci hraje až kýčovými barvami. Hravě se snášíme zpět k Obřímu sudu a náš dnešní výlet je u konce.

Na singltreku pod Smrkem jsme nepočítali kilometry, ale hlavně se radovali z jízdy. Biker doslova splývá se stezkou a okolní přírodou, přitom projíždí místy, kde je v kraji něco k vidění. Samotná stezka pak má dost šikovný průběh na to, aby se na ní zabavil zkušený biker i celá rodina s dětmi. Srovnání přitom snese s těmi nejlepšími světovými lokalitami, zvlášť pokud ji zřizovatel v následujících letech protáhne – v plánu je dalších 40 kilometrů.

Kde

Z Prahy trvá cesta autem téměř dvě hodiny. Vlakem dojedete přímo do Nového Města pod Smrkem nebo Hejnic vedle Lázní Libverda.

Stezky začínají u spálené hospody nad Novým Městem a u Obřího sudu v Lázních Libverda.

Jaké kolo

Jízdu si nejvíc užijete na celoodpruženém horském kole. Půjčí vám ho v Test Centru v Libverdě.

Jak se jezdí

Přibližně 13 kilometrů je singltrek, celkově má okruh 25 kilometrů. Po stezkách se jezdí v doporučeném směru. Zřizovatel připravuje dalších 40 kilometrů singltreku na české a polské straně hranice.

Stezka je tak obtížná, jak rychle jedete. Jízdu po ní si užije začátečník i zkušený cyklista.

Na okruhu jsou značky. Pomůžou vám také tabule na nástupních místech a mapka v informačním letáčku.

Co podniknout v okolí

Rozjímat při lázeňských procedurách v Libverdě, studovat poutní baziliku v Hejnicích nebo podniknout exkurz na frýdlantský hrad či zámek s nejstarším hradním muzeem ve střední Evropě. Daleké rozhledy skýtá rozhledna na hoře Smrk (pokud na ni vytlačíte kola, pojetí zpáteční cesty můžete říkat „downhill“).

Nocleh

V Lázních Libverda i Novém Městě pod Smrkem je několik slušných penzionů i ubytoven, zkuste turistickou ubytovnu Vzlet v Libverdě (tel: 604 872 205).

Singltrek

Úzká stezka pro cyklisty, která se příjemně vine krajinou. Vlní se mezi stromy, nikdy nevede dlouho rovně, příliš z kopce ani do kopce. Respektuje les a dělá vše pro to, abyste si jízdu užili. To, co singltrek odlišuje od ostatních chodníčků a pěšinek, je prověřený způsob jeho budování, který navazuje na umění našich předků. Podobné stezky na našem území totiž vznikaly například již před stovkou let při prvorepublikovém rozmachu turistického hnutí. Singltrek se však nově přizpůsobil cyklistům.

Dafydd Davis – V královských službách

Singltrek pod Smrkem projektoval Dafydd Davis. Bývalý reprezentant Walesu v horském běhu a zkušený horský vůdce se před 15 lety začal starat o síť stezek v části Národního parku Snowdonia. Díky své práci pochopil, že nejlepší zážitky jsou na úzkých rekreačních stezkách. Během několika let vypracoval dokonalý systém jejich plánování a přípravy. Dnes je jedním ze světově uznávaných odborníků v oboru. Za jeho práci jej britská královna v roce 2004 vyznamenala šlechtickým titulem.

Info: www.singltrekpodsmrkem.cz

Československé cyklovýlety

Toulovcovy Maštale

Maštale, to je směs vůně skal, potůčků a borovic, propletená cestami a cestičkami. Malá lokalita uprostřed Česka nabízí bohaté možnosti pro krásné zážitky zkušených bikerů i celé

rodiny. Na malém prostoru se soustředí mnoho přírodních zajímavostí, nudit se zde proto rozhodně nebudete. Dobře značené cesty a cestičky vás spolehlivě provedou širokým okolím. Minout byste neměli hned několik romanticky pojmenovaných rozhleden.

Tip: Ideálním startovním místem do Maštalí je městečko Proseč, kde můžete zakotvit v útulné turistické ubytovně.

Rychlebské hory

Kraj Rychlebských hor je důkladně ukrytý v hraničním výběžku za Jeseníky. Díky projektu Rychlebské stezky však stojí za to přijet. Parta místních lidí v okolí vesničky Černá Voda obnovila historické lesní chodníky, ze kterých vytvořila okruhy pro terénní cyklisty. Rychlebské stezky sice nedávají nic zadarmo a biker se musí o zážitek porvat. Pokud však výzvu přijmete, stezky vám nabídnou něco zcela neobyčejného. Užijí si je hlavně zkušení bikeři.

Zapomeňte na kilometry, technické pasáže vás nenechají ani na chvíli vydechnout. A schválně vnímejte tu zvláštní atmosféru historických, pracně budovaných stezek, jež se proplétají divokou přírodou.

Tip: Tyto stezky jsou technicky náročné. Pro jejich zdolání je ideální kvalitní celoodpružené kolo. Pokud ho nemáte, můžete si jej půjčit v Černé Vodě.

Martinské hole (Slovensko)

Toto místo nezačnete proklínat ani po prodlouženém víkendu na něm stráveném. Vystoupejte na hřeben a zažijte v praxi to, co lze nazývat opravdovým bikováním. Krásná hřebenovka se jemně houpe po horských loukách a nabízí fantastické výhledy i svezení. Když se jí necháte unášet na jih, oživíte výlet zábavnými technickými pasážemi. Jakmile se slunce nakloní k západu a vy začnete přemýšlet o návratu, jen si v mapě vyberte některou ze značených stezek do údolí. Chybu neuděláte. Po rychlých a technických úsecích tmavého lesa si pokaždé odpočinete na lučních cestách, které je střídají. Zážitky můžete završit v termálních bazénech třeba v Rajeckých Teplicích.

Tipy: Pozor, na Slovensku platí nový lesní zákon, vykazující terénní cyklisty na široké cesty a značené trasy. Na nejvyšším vrcholu pohoří Veľká Lúka (1476 m n. m.) si přivstaňte na nádherný východ slunce nad Malou Fatrou.

Zahraniční inspirace

Švýcarsko

Na jeho území zasahuje sice jen desetina celkové rozlohy alpského horského systému, přesto má nejvíc jeho čtyřtisícovek i ledovců v kontinentální Evropě. Výpravu do švýcarských Alp proto ocení především nároční bikeři. Ve Švýcarsku jsou skvělé podmínky pro bikování a mnoho míst, která stojí za to s kolem navštívit. Jednou z nejkrásnějších lokalit je okolí Zermattu. V sezoně trochu přeplněné turistické středisko, kam se nedostanete autem, je ideálním výchozím bodem pro zvláště fotogenické túry. Na západě dominanta 4478 metrů vysokého Matterhornu, který hodně lidí považuje za nejkrásnější horu Evropy, na východě masiv druhé nejvyšší hory Evropy Monte Rosa s 4634 metry.

Itálie

V tamních Alpách, Dolomitech a Apeninách vás horské kolo mrzet nebude. Projeďte se hlavně po okolí největšího italského jezera Lago di Garda, které je výjimečné svým subtropickým klimatem. Žádné vysloveně povedené terény zde sice nenajdete, vše ale dohání panorama dvoutisícovek svírajících jezero, pohoda na plážích a městečka s uvolněnou atmosférou. Lokalita vyhovuje především všestranným talentům – jeden den na kolo, další na surf nebo kite, třetí na skály.

Rumunsko

Máte rádi hory? Tři čtvrtiny rozlohy Rumunska pokrývá hřbet Karpat, který se drolí do desítek různých pohoří. Potkat zde můžete také tři čtvrtiny evropské populace medvědů. V horách tu vládne romantická divočina, po komerci ani památky.

Podívejte se do Rodny, nejvyššího pohoří Východních Karpat v opuštěném kraji v severním koutu země. Hlavní hřeben dlouhý 45 kilometrů se vlní ve výšce přes 2000 metrů a profilem připomíná Nízké Tatry. Místním bačům to neříkejte, ale přejezd části hřebene Rodny je opravdový backcountry, fantastický únik z civilizace, který vás dokonale očistí.

Nečekejte lehké ježdění, zato se spolehněte, že nabudete pocitu hrdého dobrodruha.

Wales

Tato chudší země s omezenou autonomií na západě Anglie na první pohled nemá co nabídnout. Ale nenechte se zmást. Velšská vrchovina se svou přírodou a speciálními stezkami pro MTB patří k nejoblíbenějším cyklistickým lokalitám na světě. Nejstarší je Coed y Brenin, který exceluje bohatou a kvalitní sítí stezek všech obtížností. Jsou člen ité, obsahují spoustu zábavných technických úseků a jejich poznávacím znamením jsou mohutné douglasky (rostliny z čeledi borovicovitých). Snese je začátečník i zkušený biker.

USA

Tady bikování vymysleli. Přesto pozor. Podmínky pro terénní cyklistiku se v jednotlivých státech značně liší a na mnoha místech jsou velmi omezené. Na jisto se můžete vydat do divokých Rocky Mountains. Masiv pohoří se táhne nekonečných 4800 kilometrů od Britské Kolumbie až po Nové Mexiko, dominanta, nejvyšší hora Mt. Elbert (4401 m n. m.), je v Coloradu. N jeho území je také Rocky Moutains National Park i nejproslulejší bikerské destinace – Crested Butte, Breckenridge, Monarch Pass, Fruita a další.

Kde se vzalo horské kolo?

„Bajk“, jak svému miláčkovi cyklisté přezdívají, je samozřejmý inventář každé garáže nebo sklepa. Naši dědové si o něm ale mohli nechat jen zdát. Když v 70. letech minulého století parta Kaliforňanů vzala obyčejná kola, svůj každodenní dopravní prostředek, a začala se na nich bavit v okolních kopcích, nemohla tušit, že právě odstartovala nový fenomén. Stačilo jen pár let a pár ozubených koleček navíc a z kalifornských kopců se terénní cyklistika rozšířila do celého světa. Z někdejších jednoduchých dopravních prostředků se staly promyšlené speciály připravené zdolávat nejnáročnější terén.

Horské kolo se doplňuje s nezávislým pojetím sportu a rekreace, které se vymanily z někdejší organizované, geometrické a přesně měřené podoby (vzpomeňte si na sokolská cvičení). A různorodý přírodní terén zkrátka nezávislým sportovcům vyhovuje nelépe – například snowboarding nebo právě terénní cyklistika.

Na čem se jezdí

Horská kola provází masivní technický vývoj. Komponenty musejí splňovat požadavky na minimální hmotnost a maximální přesnost i výdrž. Hlavním trendem současnosti je přechod k celoodpruženým kolům – jsou pohodlnější, vyjížďku na takovém kole si více užijete, přitom jejich nevýhody proti pevným kolům dokázala technika již téměř smazat. I tak ale kola s pevnou konstrukcí, která „pod zadkem nehoupou“, mají své příznivce. U nich se rozmohl trend „devětadvacítek“. Tedy horských kol s větším průměrem ráfků (než je standardních 26 palců), která za cenu jen malé ztráty na mrštnosti nabízejí větší pohodlí a průchodnost terénem.

Nejlepší disciplína

Jakousi vrcholnou podobu terénní cyklistiky představuje backcountry. Náročné, několikadenní přejezdy horských hřebenů dovádějí k dokonalosti myšlenku úniku od civilizace a přidávají i obzvlášť tvrdou zkoušku sil.

V čem se jezdí

Cyklistiku již ovládly špičkové technické materiály, které vám dovolují vyrazit snad za jakýchkoliv podmínek. Funkční dresy odvádějí vlhkost a drží tělo ve správném klimatu i v největších vedrech, bundy neprofouknou a dokážou se poprat i s deštěm. V kurzu jsou volné střihy kraťasů i dresů.

I když mírně stoupáme, člověk to ani nevnímá. Radost z ovládání kola námahu nenápadně, ale spolehlivě potlačuje.