Chyba vás může stát život

Jakub Němec (21) je jedním ze dvou profesionálních kajakářů u nás. Jezdí za tým Respiro a specializuje se hlavně na extrémně divokou vodu. Skoro celý rok cestuje po světě a hledá úseky, které ještě nikdo nesjel. Skočit s lodí z dvacetimetrového vodopádu je pro něj samozřejmost. Nebezpečí, které na řece občas hrozí, si rodák z Plzně raději nepřipouští.

Jak jste se k vodě dostal? Začínal jste ve vodáckém oddíle?
K vodě mě přivedli rodiče. Táta byl členem vodáckého oddílu a já tam chodil odmala s ním. Dělal jsem ale i jiné sporty – lyžování, přespolní běh, judo, plavání. Pro kajak jsem se rozhodl v deváté třídě, sehnal jsem si první brigádu a koupil loď. Nejprve mě zaujal freestyle, který se jezdí na kratších kajacích. Děláte různé triky, salta s kajakem a za vše dostáváte body. Tomu jsem rychle propadl.

Jezdí se freestyle na divoké vodě, nebo na „oleji“?
Na obojím, ale to, co hledáte, jsou válce a vlny, kterých je u nás pět až deset. Záleží samozřejmě na sezoně, jak to teče. Dá se jezdit v Kadani, na slalomovém kanálu v pražské Tróji, válec je taky v Plattlingu v Německu. Tam jsem se naučil asi nejvíc, z Plzně jsem tam byl za dvě hodiny.

Není nebezpečné jezdit ve válci?
To není klasický válec, jako bývá pod jezem, je to vlastně přírodní nerovnost, za kterou se voda vrací, ale vrací se tak, že zároveň odtéká. Ve válci můžete stavět loď na špičku a dělat různé otočky a triky. Freestyle kajak není nebezpečný. Mou specialitou je trik, který jsem nazval Hořký polibek, je to vlastně kombinace dvou těžkých triků.

Ve freestyle kajaku jste byl vicemistrem Evropy, třikrát jste získal domácí titul. Proč jste z něj utekl?
Stále víc jsem jezdil na divokou, tekoucí vodu. Vodopády, peřeje a slidy mě začaly tak bavit, že poslední čtyři roky dělám jen to. Ve freestyle kajaku jsem ztratil ambice, moc nových triků vymyslet nejde, ale svět se dá objevovat pořád. Hledám nové řeky a každá mi přináší nový zážitek.

Vodáctví je u nás hodně rozšířené, ale o extrémním kayakingu se toho moc neví. Proč?
Ani nevím, a docela mě to mrzí. Jízda po divoké řece je jeden z nejextrémnějších sportů, přesto se o nás málo mluví. Lidé možná vědí, že jsme schopní skočit z dvacetimetrového vodopádu, ale jezdí se i lehčí řeky, na kterých se dá zažít legrace a které nejsou tak nebezpečné. A ty už by mohly být i pro širší veřejnost.

Kde jsou pro extrémní kayaking nejlepší podmínky?
V Norsku, Kalifornii, Kanadě a na Novém Zélandu. Nebo v Asii - třeba v Indii nebo v Nepálu - tam je všechno levné a jednoduché. Sednete na střechu autobusu, jedete na řeku a nemusíte skoro nic řešit.

Které řeky konkrétně máte rád?
U nás Jizeru a Kamenici, to je klasika, i když jednoduchá. K mým nejoblíbenějším řekám patří Kuaotunu River na Novém Zélandu s šestimetrovým vodopádem, příjemnými peřejemi a teplou vodou, která teče celý rok. Tam se jedu svést pro zábavu, ale je to tam i docela vzrušující.
Parádní je Upper Cherry Creek v Kalifornii. Abychom se dobře projeli, musíme jít sedmnáct kilometrů s kajakem na zádech. Neseme si jen spacák, karimatku, fleecové bundy, něco k jídlu, čelovku a kameru. Je to jedna z nejlepších řek, kterou jsem kdy jel. Sedmnáct kilometrů vodopádů, slidů a těžkých kaňonů.

Divoká voda může být nebezpečná. Prohlížíte si řeku, než ji sjedete?
Ano, na těžších řekách vždycky nejprve hledáme cestu, kudy půjde sjet. Taky se občas musíme odhodlat, protože kolikrát je řeka na hranici sjízdnosti. Důležitá je i spolupráce v partě lidí, potřebujeme se ve vodě jistit.

Chráníte se nějak proti úrazům?
Máme přilby, vesty a chrániče na lokty. Jezdíme v nepromokavých bundách s goretexem, pod tím máme fleece. Často chodíme podél řeky po kamenech, proto potřebujeme boty s neklouzavou podrážkou. V zimě to chce i nepromokavé kalhoty.

Jak vlastně skáčete na lodi vodopád?
Vidíme lajnu, kudy to půjde projet, a tím se řídíme. Pod deset metrů se dá padat rovně, což ale hodně bolí. Zpočátku mají lidi problémy s tím, že se proberou až pod vodopádem a vůbec neví, jak ho sjeli. Ale s přibývajícími zkušenostmi získáte nad letem kontrolu. Pod deset metrů se skáče na plocho, zaberete na hraně, jdete do předklonu, dáte si pádlo podél lodi, aby vám nepřekáželo a ve vodě ho pak zapíchnete dolů. Na větších vodopádech musíte jet s vodou a nechat se jí jakoby požrat.

Dostal jste se někdy do život ohrožující situace?
Snažím se tomu vyhýbat. Chyba vás může stát život. Nebezpečných míst ale naštěstí moc není. Lajna, kterou se dá řeka jet, je tam vždycky, a když člověk zvládá techniku, měl by i kritické místo bez problémů projet. Některé úseky řeky ve mně vyvolávají respekt, zároveň ale může být těžší přenést loď po břehu, kde jsou třeba popadané kameny. Často se rozhodujete mezi nebezpečným obnášením, které trvá dlouho a tím, co se ještě dá sjet. V létě se nám stalo, že kamarád netrefil lajnu na širokém vodopádu a spadl asi z 15 metrů na kameny. Vyplaval v bezvědomí, měl polámaných asi dvacet kostí, krvácení do mozku. Risk je v tomhle sportu dost velký, ale to je věc, se kterou se musíte dopředu srovnat. Ten kluk se z toho naštěstí dostal.

Potkáváte na svých cestách i nebezpečná zvířata?
Byl jsem v Africe na Bílém Nilu, a tam jsem narazil jen na nějaké hady. Když se někdo chystá expedici do Afriky, musí počítat s tím, že ho kdykoliv může zabít krokodýl nebo hroch. Je to realita, kterou musíte přijmout. Přiznávám, že jsme asi trochu blázni, cítíme se naživu, jen když riskujeme svůj vlastní život.

Vaši rodiče asi mají radost, když se vrátíte domů zdravý…
Určitě. Asi o mě mají trochu obavy, ale já je vždycky uklidním tím, že to mám pod kontrolou. Že vím, co dělám. Kvůli sportu jsem se v prvním semestru FTVS vykašlal i na vysokou. Vždycky jsem chtěl jezdit, cestovat, natáčet a závodit. Utrácím za to všechny peníze, protože si myslím, že se mi to jednou vrátí.

Kdy bude váš film o extrémním kayakingu k vidění?
Na jaře by měl být hotový. Rád bych extrémní kayaking přiblížil lidem, aby věděli, co obnáší. Možná ten film pověsím na internet tak za stovku ke stažení. Vypálit to na DVD by stálo moc peněz. Některé části jsou už k vidění na stránkách respiroclothing.com a další budou postupně přibývat.

Jak si můžete být jist tím, že daný úsek řeky sjíždíte poprvé zrovna vy?
Lidé, kteří posouvají hranice, o sobě vědí hlavně díky Facebooku, dáváme tam reporty z cest, fotky i videa. Mně se v poslední době povedly dva prvosjezdy vodopádů v Kanadě, sjel jsem 24 metrů dlouhý Tapestry Falls a další 20 metrů dlouhý vodopád v provincii Alberta.

Řekl jste si někdy, tohle nepojedu?
Pokaždé zvážím, jaká jsou nebezpečí. Když vidím, že voda padá na kameny, nebo když si myslím, že by mě to bolelo, neriskuju.

Jaké ambice máte v kayak crossu?
V letošní sezoně jsem vyhrál Gore Canyon Race v Coloradu a domácí mistrovství v kayak crossu. Na posledním mistrovství světa jsem byl až dvanáctý, ale postoupil jsem do hlavního finále ze 120 lidí jako jediný Čech. Udělal jsem čtyři chyby, které mě stály pár vteřin. Je to pro mě trochu zklamání, ale zase jsem motivovaný na příští rok.

V čem kayakcrossové závody spočívají?
Kayak cross je vlastně obdoba snowboard crossu. Ve sprintu čtyři kajakáři startují z velké rampy, která už na začátku rozhoduje a pak jedou zhruba jednu minutu. Dva nejlepší postupují do dalších bojů. Záleží i na tom, jak vám závod sedne, jestli vám někdo neťukne do lodi, jestli vám vyjde záběr. Existují i delší závody, které trvají tak deset minut. Připadají mi férovější, člověk se nemusí tolik hnát. Když uděláte chybu, můžete to dohnat, ale při sprintu chybovat nesmíte.

Je vám 21 let. Jak dlouho můžete být ve špičce?
Extrémním kayakingem se u nás živí jen Honza Lásko a já. Honza je o deset let starší a v závodech mě často poráží. Záleží na kondici, musíte jezdit aspoň 200 dnů v roce. Já jsem loni jezdil tři sta, možná i víc. Jakmile se na vodě nepohybujete pořád a nejste s ní úplně srostlý, nemáte šanci.

Jakub Němec

Narodil se v roce 1988 v Plzni. Vystudoval gymnázium. Z FTVS po prvním semestru kvůli kayakingu odešel. V roce 2009 vyhrál Gore Canyon Race v Coloradu, jako první sjel deset úseků v Norsku, Kanadě a u nás. Je českým rekordmanem ve sjezdu vodopádu. Rád cestuje, fotí a natáčí videa. O extrémním kayakingu natočil film. Letos ho čekají například závody Teva Games v Turecku, dva měsíce by rád strávil v Norsku. Od roku 2007 do roku 2009 jezdí za team české značky Respiro.

text Andrea Skalická, foto respiroclothing.com