Katedrála: královská koruna Karákóramu

Pákistánský Islámábád spojuje s čínskou oázou Kašgar 1300 kilometrů dlouhá obchodní tepna, známá jako Karákórám highway (KKH). Říkat jí „dálnice" je ale poněkud nadnesené. Dvouproudovou asfaltku totiž každou chvíli přerušují závaly kamení a laviny bahna, přes které musejí kamionům uvolňovat cestu buldozery. Nehledě na to skýtá KKH nejen nejdivočejší, ale i nejkrásnější a nejromantičtější projížďku na planetě. Probíjí se přes čtyři nejvyšší pohoří planety: Himálaj, Karákóram, Hindúkuš a Pamír.

Jednou z posledních větších vesnic na pákistánské straně je Passu, ležící v nadmořské výšce 2400 m. Dál od něj na sever je už jen celnice v Sustu a hranice v sedle Khundžeráb (4730 m). Passu určitě neprojedete bez povšimnutí. KKH tu prochází přímo pod jednou z nejfotogeničtějších skalních stěn na světě. Zdejší lidé kmene Wakhi ji nazývají Tapopdan, což v jejich jazyce znamená „horká skála“. Na rozeklané stěně obrácené přímo k jižnímu slunci se totiž ani v nejdrsnější zimě neudrží sníh moc dlouho. V mapách bývá ale Tapopdan označený i jako Passu Cones nebo Cathedral Peak. Díky desítkám špičatých věžiček opravdu připomíná buď katedrálu, nebo královskou korunu – záleží jen na vaší fantazii. Nejhezčí výhled na Tapopdan budete mít, když z hotýlku v Passu vyrazíte před svítáním směrem k ledovci nad vesnicí. Šikmé ranní slunce „korunu“ zlatě rozzáří a zvýrazní její plastické tvary.

Tapopdan (6106 m) poprvé slezla v roce 1987 britská expedice P. Coxe, L. Griffina a M. Woolridge. Okolní krajina nabízí spoustu kratších i delších trekových tras. Vydat se můžete buď k nedalekým ledovcům Bathura a Ghulkin, nebo na druhou stranu řeky pod Tapopdan k zeleným oázám políček, připomínajícím tyrkysy v šedé vysokohorské poušti. V tom případě ale nesmíte trpět závratí. Oba břehy řeky totiž spojuje nejdelší visutý most v Pákistánu. Jeho spodek tvoří dvě ocelová lana, přičemž našlapujete na kusy naplaveného dřeva, vpletené mezi lana ve vzdálenosti jednoho kroku. Horní řady lan se budete držet. I za úplného bezvětří stačí vaše kroky k tomu, aby se most pořádně rozhoupal. Jaké to asi musí být na jaře, když jím lomcuje vichřice a hluboko dole se valí bouřící vodní masy, probuzené táním horských ledovců? Obyvatelé protější vesničky Zarabád ale přes most balancují s nůšemi plnými obilných klasů. Když je potkáte uprostřed, nezbude vám, než je obejmout.


Outdoor DOPRAVA:
Passu má jednou denně autobusové spojení s centrem severního Pákistánu, městem Gilgit. Odtud jezdí přes noc přímé autobusy o Islámabádu. Po KKH se ale snadno můžete vydat i najatým džípem nebo autostopem – náklaďáky tu staví velmi ochotně.

Text: Ivan Březina