Záhrab je víc než pouhá díra v zemi

Nejprve mi to připadalo jako dobrý nápad – přespat v záhrabu přeci bude jedinečná zkušenost. Jenže teď, v předvečer šíleného nápadu, už se netřesu nedočkavostí. Zamhouřím v té sibérii vůbec oka? A když přece, nespadne nám ta paráda na hlavu?

Stoupáme se sněžnicemi do svahu a s tempem to nijak nepřeháníme – dáváme si pozor, abychom se příliš nezpotili a během následných pracovních přestávek o to víc nemrzli. Udržet se v teple bude naše hlavní starost po celou následující noc.

Záhrab neuděláte všude

Vyhlížíme příhodné místo. Napřed kontrolujeme směr větru, abychom věděli, na jakou stranu orientovat vchod, aby dovnitř netáhlo. Návěj na kopci slibuje velkou vrstvu sněhu. Je čas složit dvoumetrovou sondu, s jejíž pomocí ověříme hloubku sněhu. Nejprve ji zasuneme jen na půl metru a seznáváme, že v daném místě nám pšenka nepokvete. Hledáme tedy dál. Když sonda po chvíli na více místech celá mizí v pokrývce, jsme spokojení a už chystáme lopaty. Aretace vysouvacích rukojetí jen cvaknou, konečně sundáváme sněžnice a pouštíme se do práce.

Dlouhá chodba je základ

Nejdřív před návějí kopeme úzkou chodbu a pak rovnou vstupní šachtu. Pokračujeme asi dva metry doleva – tam budeme spát. Jeden vykrajuje kvádry sněhu a druhý je vyhazuje ven. Kupí se tam pěkná hromada. Strop tvarujeme do klenby, aby byl pevnější. Čas od času zkoušíme sondou, jestli jsme nehrabali příliš nahoru – aby strop držel, musí být nejméně půl metru silný.

Mezitím zapadá slunce, jakmile se setmí, jsme naštěstí hotovi. Dílu nechybí ani regály ve stěnách. A s přáním dobré noci se mi dostává důležité rady: kdybych v noci musela ven, za žádnou cenu nesmím pochodovat přes úkryt. No jistě, nakonec ani já o stabilitě našeho příbytku ještě nejsem zrovna přesvědčená.

Osvětlení obstarávají čelovky, pěknou atmosféru dodává svíčka – přece se při první noci v záhrabu nevzdám hned veškerého komfortu. Po horké polévce, na kterou jsme museli rozehřát sníh, se zavrtáváme do spacáků. Před zimou mě bude chránit kilogram prachového peří. Celkem by to mohlo vyjít, vždyť v záhrabu už začíná být oproti venku poměrně teplo – řekla bych asi čtyři stupně Celsia. Dobrá výstroj je v takových podmínkách nutná, dochází mi, že tuto noc ji opravdu prověřím.

A skutečně – oblečení dobře těsnilo a ve spacáku jsem nemrzla ani chvíli. A když k nám dolehl hvizd od vchodu, došlo mi, že to zdánlivě přehnané hrabání se vyplatilo.

Ledové kapky

Probuzení ledovou kapkou, která mi přistála přímo na nose, není z nejpříjemnějších. A není ani spravedlivé – vždyť jsme strop pečlivě uhladili, aby na něm netál sníh. No, asi přece jen ne dost pečlivě. Zároveň sjíždím s karimatkou ze svého sněhového lůžka – takže uznávám, že podklad taky mohl být rovnější. Alespoň že strop pořád ještě drží, a tak mohu ještě dospávat.

Probouzíme se za rozbřesku a okamžitě zažeháváme hořák vařiče a stavíme na čaj. Díky tomu, že ložnice je zároveň kuchyní, nemusíme přitom ani opouštět spacáky. Ale jednou tak jako tak budu muset rozepnout zip a vylézt ven.

Je zima a vlhko, ale všechny svršky jsme nechali zabalené v batohu, zacpané boty stažené tkanicemi – díky tomu zůstaly vcelku suché.
Kvapně balíme věci a soukáme se ven.

Maskovaný příbytek

Kam oko dohlédne, všude jen sníh, užíváme si tu sněžnou samotu. A pak nás to napadne – zatěžkávací zkouška! Připínám sněžnice a s vědomím rizika, že se možná propadnu a skončím o půl druhého metru níž pohřbená masou sněhu, opatrně šlapu na střechu našeho obydlí. Ta se však ani nehne. Pak to zkouší můj společník a „střecha“ stále drží. Zouvá tedy sněžnice, ale ani poté se padesáticentimetrová vrstva sněhu nebortí. Teď už o stabilitě záhrabu nepochybuji. Obloha se zatahuje a tak se spouštíme z kopce. Ještě se ohlížím za místem noclehu, ale černá díra vchodu je už docela nenápadná. Nic nenasvědčuje tomu, že je za ní takový útulný příbytek. Je skoro škoda vyspat se v něm jen jedinkrát.

Budování záhrabu

Dobrý záhrab vyžaduje víc než jen vyhrabat díru do sněhu. Outdoor vám poradí, jak na to
Krok 1: Najděte příhodné místo. Dobrá šance je na stráních nebo návějích. V takových místech bývá potřebné množství sněhu. Jen pro strop počítejte nejméně 50 cm materiálu, raději ale víc.
Krok 2: Začněte správně kopat. Nejprve úzkou chodbu směrem ke svahu. Chodba brání profukování větru a slouží jako vstup. Pokračujte hloubením ložnice – ta musí být vyvýšená, protože nahoře je teplejší vzduch a nedrží se tam voda. Do stropu proražte větrací otvor, a aby nezapadal sněhem, prostrčte jím hole. Ložnou plochu udělejte pokud možno rovnou, jinak z ní budete s karimatkou sjíždět. Strop pečlivě uhlaďte, aby netál a nekapala na vás voda.
Krok 3: Vybavení. Pro drobnosti, které potřebujete mít po ruce, vykrojte ve stěně úložný prostor. Čelovku můžete připevnit ke stropu.
Krok 4: Pokud jste stavěli na frekventovaném místě nebo v revíru s vysokou, pak stavbu před odchodem zničte nebo zaházejte – při oblevě by se zvěři nebo i lidem mohla stát osudnou.


Outdoor „překvapení“ - V prašanu to nejde
Redakce ve snaze o rekonstrukci Alenina zážitku (na fotografiích) neuspěla: v čerstvě napadaném prašanu byly pokusy o hloubení obydlí marné. K ilustraci popisované stavby proto upravil již existující sněžnou stavbu na Černé hoře, která se záhrabu alespoň blížila podlahou pod úrovní okolního terénu. Redakce však nepředpokládá, že by struktura nástavby ze sněhových kvádrů unikla pozornosti čtenářů.


Text: Alena Lhotská, Foto: Filip Habart