Pochopení žraloci

Nadechl se, ponořil a holýma rukama odstrkoval dotírající třímetrové žraloky. Český freediver s partičkou dokumentaristů vytáhli na obhajobu vodních predátorů. Od aktivistů se však liší rozvahou a věcnou argumentací.

V Umkomaasu, dvacet kilometrů pod Durbanem (Jihoafrická republika), můžete vlézt do vody s tygřími žraloky. Přilákáte je tím, že hodíte přes palubu buben z pračky napěchovaný zahnívajícími sardinkami a zbytky makrelovité ryby dorado. Pak čekáte.

Tygří žralok má pověst třetího nejnebezpečnějšího zabijáka a zároveň i čističe. O setkání s ním stojí málokdo, ale když už na něj čekáte, chcete, aby se objevil co možná nejdříve. Pohybuje se však na velkém prostoru, a vidět ho je tedy i otázka štěstí. „Z předchozího natáčení s velkým bílým žralokem jsme byli zvyklí čekat bezúspěšně i tři hodiny, tady ale kolem nás do čtyř minut kroužilo deset žraloků,“ diví se dodnes Miroslav Hrdý, který se k parybám ponořil s kamerou. Vzápětí na displeji telefonu ukazuje záznam, na němž jeho kolega Richard Jaroněk krmí žraloka z ruky, chytá ho za čumák a odstrkuje.

Česká výprava tím výmluvně naznačuje, že obecně rozšířený pohled na potenciálně lidožravé tvory není zrovna správný.

Kořist na prkně

Názor, že žraloci na lidi neútočí, působí stejně nejapně jako filmová replika, že blechy psí na člověka nejdou. Na druhou stranu člověk není právě typická žraločí kořist, a jejich útoky bylo tedy třeba nějak vysvětlit. Ke smůle dravých paryb se však žádný z jejich zastánců nejal konfrontovat své postoje pod vodní hladinu. Šance pochopit zabijáka se tím odsouvala.

Čeští dokumentaristé ale tuto věčnou debatu posunuli v prospěch žraloků. Přesvědčili se totiž, že přilákané dravce zajímá jen hnijící návnada a žďuchance čumáky označili za pouhý projev zvídavosti. Žralok se podle nich snažil zjistit původ skryté návnady – namísto které však viděl potápěče. Jeho možnosti něco prověřit jsou však omezené a jen mimořádně otrlý dobrodruh v „testovacím“ kousanci nespatřuje útok. Tím spíš, že i onen kousanec může být oběti osudný.

„Žraloci jsou rozvážní a nejprve pátrají. Nejdřív zamířili k bubnu a očichávali ho – tedy žádný zběsilý útok,“ vyvrací Hrdý zažitou představu o zbrklém predátorovi. Nezájem žraloků o potápěče ovšem mohl souviset s technikou, která zvířata možná odrazovala.

Při dýchání pod vodou děláte rámus bublinami a ověšeni výstrojí plavete ve vertikální poloze. To je pro žraloka, kolem kterého vše ostatní plave horizontálně, nanejvýš podivné a drží se dál od vás. „Zvykali si asi dvacet minut, pak už ale byli navnadění a doráželi na nás. Záleželo na tom, jak se zachováme,“ líčí kameraman, který žraloky poprvé zahnal zařváním do automatiky.

Další směřování experimentu předurčila okolnost, kdy potápěčům došly láhve se vzduchem. Jeden z nich nosil žralokům krmení bez techniky, na nádech. A to už byl rozdíl.

Hra na delfíny

Členové české výpravy se shodli, že žraloky mají rádi, pročež z expedice přivezou důkaz, s jehož přispěním žraloky stigmatu lidožroutství zbaví. Úlohu možné snadnější kořisti při volném ponoru na sebe vzal freediver Daniel Exner. Žraloky vnadil, ale i otravoval různými naschvály a dotírající paryby praštil do čumáku nebo je odstrčením vychýlil ze směru. Maje na zřeteli žralokovu inteligenci, žádný z těchto obranných úkonů nepoužil dvakrát.

Budete-li někdy čelit problému, jak odradit dotírajícího žraloka od útoku, pánbůh s vámi. Určitě však v takovou chvíli doceníte poznatek české expedice, že je v možnostech člověka parybu úplně zmást. Žralok především neútočí zbrkle ve stylu „chramst a hotovo“, ale naopak s ploutvemi na nohou bývá dostatek času jej obeplout. A pak jeho jednání můžete ovlivnit. Klíč k tomu je v hlavních smyslových orgánech žraloka, které lze přechodně vyřadit z provozu. Prozrazují je ta místa na čumáku a před očima, na nichž žralok vzbuzuje dojem, jako by se špatně oholil. Přesně tam se nacházejí tzv. lorenziniho ampule, které jakmile zakryjete holou rukou, žraloka tím zcela ochromíte. Dravec zvedá oči v sloup a nemaje plynové měchýře, propadá se do hlubin. Nehybnost po několika vteřinách odezní, i poté je ale žralok zmatený a upouští od původního záměru zkoumat potápěče.

Toho freediver využil, zavěsil se třímetrovému žralokovi za hřbetní ploutev a vozil se na něm jako děti na přívětivých kytovcích v delfináriu. Prsní ploutve i nadále spočívající v horizontální poloze svědčily o tom, že mužem na hřbetě se žralok nezaobírá.

Se džbánem pro vodu

Háček je ale v tom, že trik s „oslepením“ žraloka uplatníte jen v případě, že zůstanete alespoň relativně klidní. Nasvědčuje tomu několik zkušeností dokumentaristů, kdy si žralok ze tří mužů několikrát vybral právě toho, jehož se zmocnil strach. „Byli jsme v řadě vedle sebe, jenže já se jako jediný bál a žralok taky připlul rovnou ke mně. Očichal mě, pak se pokusil o testovací kousanec, narazil však zuby do kamery a odplaval,“ popisuje Hrdý. Podobně i předešlého dne predátor zamířil neomylně k němu. „Houpal jsem se na dekompresní zastávce, když žralok obeplul Jaroňka, otevřel tlamu a zakousl se do mé kamery. Pak mě za ni tlačil před sebou z vody.“

Žraloka mohlo zaujmout elektromagnetické pole filmařské techniky, vrčení kamery, nebo i vlastní odraz v optice. Pokud ale reagoval na potápěčův strach, znamenalo by to, že zvíře vnímá například i tlukot srdce.

Důležitá je i ostražitost. Žralok útočí ve chvíli, kdy ho nesledujete. Zjištění, že je pozorován, ho od útoku odradí. Anebo kolem vás začne kroužit a šroubuje se do hloubky, kde už hrozí koordinovaný útok více jedinců – nechte ho odplavat.

Odhalit jinak dokonale maskovaného žraloka pomáhají štítonoši – světlé ryby parazitující na jeho kůži. Ve velkém hejnu ale bez ohledu na to snadno ztratíte přehled a máte zaděláno na problém. Přesvědčil se o tom i Daniel Exner, když v obtížné výstupové fázi přehlédl odspodu se blížícího dvoumetrového žraloka black type. Žralok, který zřejmě zaměnil jeho bílé prsty s lesklými sardinkami, jej švihl po ruce a poté, co rozpoznal omyl, se ihned stáhl. I tak vznikla rána na dvacet stehů.

Vinu za napadení připsali muži špatné organizaci, kdy ponechali freedivera ve vodě i poté, kdy jim došly ryby a pozornost navnaděných žraloků nebylo čím odvést.

Neoblíbení smolaři

Žralok se, jakmile mu kolem žáber neproudí voda, udusí. Mají smůlu v tom, že ve stále důmyslnějších zábranách chránících pláže snadno uvíznou. Každé noci k sítím vyplouvá loď z Durbanu, aby je vyčistila. Dvakrát týdně pak jejich těla podrobí veřejné pitvě a spálí. „Je paradoxní, že na to přispívá právě Institut na výzkum žraloků,“ krčí rameny Miroslav Hrdý. Důsledek likvidace žraloků je nepřehlédnutelný. „Vnadil jsem na stejném místě, kam před šesti lety připlavalo hejno jedinců. Naposledy se tam po týdnu objevil jeden.“   


Setkání se žraloky
Žraloci se vyskytují v místech přístupných běžným potápěčům. 

Galapágy – Toto ekvádorské souostroví 19 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu je pro potápěče pestrá oblast, patří však k dražším lokalitám. Najdete zde kladivouny (mají reputaci pohodářů). 
JAR – V Alivelské mělčině můžete pozorovat zubaté písečné žraloky. Soustředí se v místech, kde se zvedá dno. V blízkosti města Umkomaas najdete mnoho potápěčských základen včetně žraločí jeskyně. 
Mosambik – V této zemi na jihu afrického kontinentu jsou v oblasti Inhambane k vidění velryby, manty i největší paryba na světě v podobě 14 m velkých velrybích žraloků (žerou plankton).

Proč útočí?
Surfování v loveckém území žraloků je ošidné. Žralok dobře ví, jak vypadá želva, lachtan nebo dusong, takže se svou potravou si rekreanta nesplete. Na druhou stranu „to skákání, pokřikování a nekoordinované pohyby ho nutí prověřit, zda ta podivnost, která se plácá na hladině, není k snědku. Potíž je v tom, že nemá ruce, takže do objektu strká čumákem a často i kousne,“ vysvětluje si statistiky pobřežních hlídek Miroslav Hrdý s tím, že vzápětí se žralok stáhne, neb surfař nesplňuje jeho očekávání. „O skutečný útok nejde, to vypadá jinak.“

Outdoor Strategie: Je rozdíl, zda mezi žraloky plujete s technikou nebo bez
S technikou zastrašujete a navíc jste fyzicky chráněni. Na druhou stranu jste s láhvemi pomalí a nevidíte za sebe. Zůstaňte v nejvýše sedmimetrové hloubce, aby v případě napadení byla možná evakuace bez dekompresní přestávky.

Bez techniky máte rozhled a jste velmi rychlí – to je však pro žraloka spíše výzva. Vydáváte-li se za parybou na lehko, bude na vás dotírat o to víc; v tu chvíli vám pomůže, když  přechodně vyřadíte její smysly.         

O ovlivňování žraloků pojednává film Interactions, který jste mohli vidět na loňském Mezinárodním festivalu outdoorových filmů (mfof.cz).

text: David Horák, foto: Miroslav Hrdý